Tirst piosenki

Já již přestával věřit - o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenělo. S prvním sněhem náhle vrátily se hlasy mých drahých, vesmírní andělé mě žalem spoutali, abych prý nezapomněl. Vločkami posílají zprávy o přísaze, ty se však rozplývají o štěrk a ba...

Svítí ti slunce v dlaních? Jsou tak teplé a živé a já po nich toužím moje ruce jsou chladné / a slunce mi spaluje melancholické vědomí našel jsem cestu k euforii ale každé ranní probuzení / zabíjí touhy a já nemám tolik síly doufat tak dlouho tak dlouho probud...

Niterný žal, strhávající světlé zdivo lidskosti, pálí na popel víru v svět a pohřbívá jsoucno. V hořké melancholii pozvedá kalich krve a kropí hroby mrtvých stínů. Život se musí rozplynout do věčného snu, odkud perutě tmavých nočních krizí přinášejí prac...

Spánkem na křídlech shlížím k světu. Ó jak je nízký... Život bolí. Za krev pro osvobození, vzývám, znásilněte tělo i duši, jsem váš... Chci vybarvit svoji temnotu, pomozte, nemám tolik síly. Za krev pro osvobození, vzývám, znásilněte tělo i duši, js...

(Já již přestával věřit -- o hrob Mrtvé dávno nestarám se a srdce zkamenělo. Stále stejné cesty podzimní stezkou obrazy jizev připomínají. V mlžných večerních zahradách začal jsem vykopávat jámy sobě i všem mým stínům, při veškeré nenávisti. Nechci více s...

Temnými uličkami deštné Olomouce, nad horizontem perutě sebevražedných andělů, ztracen v slzách nebes, ztracen v beznaději poslední cesty, na konci nás čeka vykoupení, Temnota je mým sluncem! Jen jít za svým sluncem! Skrze pohřebiště mrtvé víly, břit...

Temnota mi slunce zastínila, s láskou se zrodila nenávist. Smrt ve mne o pohřbu snila, Život svĕtel mi už nedá nic. Marnost nad tíhou smyslu bytí, stále jen nic a prázdnota šedého Nesvĕta. Kroky Samoty mé vše vidí, tak jako láska marná spaluje kořeny,...

Stojím sám uprostřed ledové pustiny, mráz trhá živoucí obrazy slunečních paprsků. Kráterový nadpozemský prostor obklopen věčným vakuem, já, pánem své Samoty, neznám více než sebe. Řezající chladná ozvěna kosmického větru šeptá pravdu o své nekonečnosti a...

V časech bolestné skleslosti, kdy okamžik je věčností, já prosím o vykoupení, prosím své sebevražedné anděly o vykoupení... Oni natahují pomocnou ruku k věčnému odchodu, vznešenému, do rozplynutí se v nicotě. Mí drazí sebevražední andělé... Nikdy mě...

Život je bolest trnový labyrint není cesty zpět Ó, mí drazí sebevražední andělé! Já selhávám v životě jedině vy nade mnou stojite já vás neopustím a vy neo pustíte mě, mí drazí sebevražední andělé... Snové prožívání reality, zoufalství z nedostatku...

Zasněženou stezkou k hřbitovu mrtvých stínů, stezkou do mlhového oparu černé noci. Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí. Stromy se svou pohřební vůní naříkají. Kraj bez světel, nekončící temnota při žalostných pomnících, bolestné rány jedovatý...

Bolest, žal, zapomnění, temnota, sněni, krev, beznaděj, Samota, noc, město, zvony, mlhové pole, nicota, perutě...